Tisíc a ještě jeden příspěvek na sociálních online platformách na mě dnes křičí, že jsou tu další volby a musím k nim určitě jít, jinak demokracie umře! Jedná se o volby komunální, místy říznuté volbami senátními. V situaci, kdy je v některých obcích "na výběr" jenom jedna kandidátka, mi takové nahánění k urnám přijde trochu přehnané. Cítím, že v pozadí tohoto apelu je tak trochu šťouchanec k volebnímu rozhodování na ose sněmovních táborů vláda vs. opozice. A to je podle mě mnohem větší problém než sama volební neúčast. Když si totiž někdo třeba v Praze řekne, že zde podpoří STAN, aby měl silnější pozici pro budoucí sněmovní klání, skončí pak s podfinancovanou infrastrukturou na úkor masivního dotování stavby Vltavské filharmonie. Ta bude sice pěkná, ale v situaci historicky největší krize bydlení jde o počin vskutku protivící se oné slavné finanční gramotnosti. Copak má domácnost kupovat pozlacený lustr, když ani nemá na nájem? A u města je to snad jiné?
Komunální volby jsou pro běžný život jednoznačně nejdůležitější. Jejich výsledek se totiž odráží v našem každodenním životě a ne jenom v míře vzteku u večerních zpráv. Samozřejmě, pokud tedy volíte v místě svého skutečného bydliště. Rozhodl jsem se proto sepsat pár přímých důsledků dřívějších výsledků komunálních voleb, které mě zrovna napadnou a které velmi často promlouvají do toho, jak je život v mé obci příjemný či náročný.
Zaprvé doprava. Bydlím na pražské periferii závislé na vlacích a autobusech. Dopravce ale šetří na rychlíky, a tak v ranní špičce vypravuje jen třívagonové spoje. Jak to pak vypadá na trati, pro kterou bývalo i šest vagonů málo, si můžeme znázornit videem z tokijského nádraží. Že to není v kompetenci obce ani městské části? Jistě. Nicméně že bude mít rozhodnutí rozházet obecní pozemky za hubičku developerům k bytové zástavbě vliv na míru zahlcení dopravy v de facto satelitním městečku, ze kterého se musí všude dojíždět, to už možná člověka napadnout mohlo. Když roste počet obyvatel, je třeba s dopravci jednat a zajistit více spojů.
Auto tu není ideální alternativou k hromadné dopravě. Ranní zácpy mi začínají pomalu u domu, obzvlášť když se všude něco kope, což je pořád. Určitě by pomohlo, kdyby z nejvytíženější křižovatky při její rekonstrukci udělali kruhový objezd, ale ten se prý nevejde. Všude radši samé semafory, odbočovací pruh společný s přímým a stejně se to neobešlo bez pokácení krásného vzrostlého stromu opodál. Na vytížené místo se sice kruháč nevešel, ale na kraj městské části, kde křižovatka typu T s jasnou předností zprava nikomu nevadila, tam se nějak vměstnal. No a tak jsme si zácpy zařídili i tam.
Dopravní situaci do budoucna jistě neprospěje právě probíhající masivní zástavba, která tvoří budoucí centrum města (čti: další sídliště bez náměstí ani parku). Už se těším na rozpaky budoucích rezidentů při pohledu na odjíždějící vlak, do kterého se nevešli. A při následném vysvětlování zpoždění v práci nebo ve škole. Nové sídliště nahradí dřívější parkoviště, kde si člověk mohl při nákupech odložit auto. Od dveří supermarketu to bylo ke kufru auta jen pár kroků. Nyní je cesta z obchodu k autu na několika zbývajících místech k parkování celkem věrnou rekonstrukcí bitvy u Verdunu. Tahání plného nákupního košíku přes neupravenou směsici štěrku a zeminy zážitek unikátně doplňuje. Zajímavé to ale bude i v budoucnosti, protože dřívější celkem rovnou dlažbu nahradí dlažební kostky, po kterých se to bude vozíkem jezdit také náramně.
Obětovat parkovací místa není samo o sobě nic špatného, pokud je to ve prospěch parku, stromořadí, rybníčku, kašny nebo zkrátka čehokoliv, co přehřátému městskému prostředí v době tvrdých dopadů klimatické změny dodá místo ke zchlazení a odpočinku. Prodloužit si každý nákup o půl hodiny hledáním místa k zaparkování a trmácením se tam s těžkým nákupem kvůli tomu, aby si někdo pořádně vydělal prodejem nových bytů, ve mně nadšení zrovna neprobouzí. Obzvlášť když přilehlou infrastrukturu zajišťuje obec – ne inkasující developer –, kvůli čemuž mi radní zvýšili daně.
Rád jsem se v horkých dnech chodíval projít pod příjemně stínícím stromořadím u řeky. To ale radní nechali vykácet. Ne kvůli klíněnce, ne kvůli kůrovci, kvůli bezpečnosti. Podotkl bych, že je tu také les, tak bacha, aby na někoho nespadl suchý klacek! Snad se tedy v příštích dekádách v záplavové zóně u řeky nevylije voda. Jak by pak asi dopadla nová asfaltka na břehu řeky, který už nezpevňují kořeny stromů?
V jiné záplavové zóně pod soutokem místního potoka a řeky tu máme několik ulic s rodinnými domky. Prevenci povodní by zde jistě pomohlo, kdyby se podařilo vodu z přívalových srážek zadržet či zpomalit v potočním korytě. Ideální je pro to potoční vegetace a deregulace koryta. Místo toho ale radnice nedávno nechala veškerou vegetaci v potoce i kolem něj zlikvidovat, koryto vybagrovat a dále betonem regulovat. Při větší srážce se tak velmi rychle rozvodní a lidé na soutoku si tu bleskovou povodeň náležitě užijí.
Dobře, to se mě možná přímo nedotkne. Co si zato pořádně užiju, bude čekání ve 40 °C na opožděný autobus. Výheň je u zastávky na nádraží taková, že by se tam dalo svářet bez kahanu. Místa na stromky nebo aspoň křoví by se tam našla, ochota je sázet a udržovat ale ne. Stín nám má zajistit úzká stříška zastávky. To by ale musela mít správný sklon a správnou orientaci a hlavně by nesměla být prosklená.
Mohl bych takhle pokračovat hodiny, ale už mě to nebaví. U nás to beztak dopadne jako vždycky. Je to tu taková malá Severní Korea. Všichni voliči se jednou za čtyři roky seřadí a poslušně, bez reptání, to nahází ódéesce, aby měla klid na práci. Jinde ale bývají výsledky voleb poměrně těsné. Na pražském magistrátu se navíc rozhoduje, jestli nastane klasický průšvih anebo ještě větší! Tak s tím pojďme něco dělat – ne kvůli zvýšení účasti, ne kvůli podpoře vládního nebo opozičního tábora, ale pro zlepšení našich životních podmínek.
