Lidé na šok reagují různým způsobem. Někdo smutní, jiný se zhroutí, další hledá rozptýlení nebo rovnou rozveselení. Mně nejvíce pomáhá hněv. Možná to působí zvláštně - hněv je přece negativní emoce a ty jsou zlé! Podle mě je v takové situaci, jaká nastala útokem na Filosofické fakultě UK, hněv jedinou reakcí, která může výhledově pomoci. Tedy pokud je správně zacílený. A časový odstup umožní hněv přetvořit v cílevědomou akci.
Hněv kvůli této události možná cítí i další lidé, soudě podle toho, jak často v komentářích na internetu i při osobním setkání rychle přejdou k otázce, kdo za to může? Podle mě ale míří obvykle špatným směrem, protože se doslýchám převážně odpovědi jako: střelec byl prostě grázl, selhalo jeho okolí (čti: můžou za to rodiče), škola měla mít bezpečnostní systém a ostrahu (kde by na to asi FF vzala, když nemá pořádně ani na platy učitelů?), vrátník měl kontrolovat obsah zavazadel příchozích (před vánočními svátky, na které jezdí studenti domů, bere do školy zavazadlo každý druhý), policie mohla zasáhnout rychleji (a Superman taky zaspal),... Všechny tyto plané nápady přitom jen zakrývají skutečný problém v pozadí této tragické události. Jak je, sakra, možné, že měl ten člověk přístup ke zbraním?
Zbraně jsou opěvovány zprava zleva. Jsou jich plné filmy, seriály, videohry i knihy, a tak si každý představuje, že se držením zbraně stává Jamesem Bondem a zaručeně "neutralizuje" každého padoucha. Přitom reálně je úměra jasná: čím více zbraní ve společnosti, tím více mrtvých a zraněných střelbou (zdroj, zdroj, zdroj, zdroj). Zájem o držení zbraní je tedy čistě iracionální. Příčinami jsou obvykle falešný pocit bezpečí a maskulinní touha "mít navrch". Zastánci jejich držení teď proto dělají, co mohou, aby veřejnou debatu stočili jiným směrem, než k řešení problému - tedy co nejdál od omezení držení zbraní civilním obyvatelstvem. A bohužel se jim to daří. Diskuze našich zákonodárců se sotva dva týdny po střelbě stočila k přijímání eura, ke korespondenční volbě a dalším sice důležitým, ale daleko DALEKO méně urgentním záležitostem. Zásadní legislativní změna nepřišla.
Kromě zatemňovacích manévrů používají příznivci držení vražedných nástrojů řadu pseudoargumentů, které je potřeba vyvracet, kdekoliv se vyskytnou. Dále proto reaguji na prominentní mýty, které debatu o ukončení veřejného ozbrojeného násilí provází. Když je s nimi člověk konfrontován, je dobré mít po ruce pádné argumenty.
Musíme se o omezení držení zbraní bavit teď? Narušujeme tím pietu za oběti!
Podobnou věc pronesl i ministr vnitra Vít Rakušan během tiskové konference hned v den činu. Stejná tvrzení slýchají ve Státech od Republikánů v zajetí zbrojařské lobby. Tam i tady zní odpověď jednoznačně ano! Musíme se o tom bavit neustále - včera bylo pozdě! Je v našem zájmu urychleně udělat, co jen můžeme, aby se taková událost neopakovala. A přísnější regulace držení zbraní včetně možnosti úplného odzbrojení civilistů je v našich silách. Navzdory Rakušanovým úvodním slovům z tiskovky toto nebyla bezprecedentní událost. V březnu 2009 střelec zavraždil čtyři osoby v Petřvaldu, v únoru 2015 zavraždil další střelec 8 lidí v Uherském Brodě, v prosinci 2019 jiný střelec zavraždil 7 lidí v ostravské Fakultní nemocnici. Masových vrahů tu bylo vícero.
Množství útoků, které proběhnou beze zbraně, je ovšem mnohem větší. Kdyby měl senior, podporovatel SPD a jediný soudně uznaný terorista v ČR střelnou zbraň, tak by se jeho útoky bez obětí na životech nejspíše neobešly. A co teprve všechna ta zranění či dokonce úmrtí způsobená bodnou zbraní! Jenom na školách jich deník.cz zmapoval sedm. Útoky se tedy odehrávají. Co se ale mění, je množství zbraní mezi civilisty. Počet zbraní, jakožto i držitelů zbrojních průkazů, neustále narůstá (údaje z roku 2022). S tím bude patrně přibývat i útočníků vyzbrojených střelnou zbraní a ne jen třeba nožem (viz zdroje výše). Zastánci civilního držení (a používání) zbraní se snaží vytvořit dojem, že jde o unikátní záležitost. Jenomže nejde. Útoků přibývá, útoků se střelnou zbraní také. Násilí funguje jako nemoc. Pokud urychleně nezasáhneme, bude se šířit a může narůst do rozměrů epidemie.
Měnit legislativu o držení zbraní civilisty by byla neuvážená, emotivní a hysterická reakce!
Ne. Byla by to uvážená, racionální reakce. To, že přichází v emotivně rozjitřené situaci, je dáno tím, že špatná legislativa v otázce držení zbraní takovouto situaci umožnila. Hysterická a emotivní je pouze potřeba mít střelné zbraně, pokud je nepotřebujete k výkonu profese, protože jinak racionální důvod k jejich vlastnictví neexistuje. Ale o tom dále.
Zde ještě dodám, že právě pořizování zbrojního průkazu a zbraní bývá hysterickou reakcí na veřejné dění. Zrychlení nárůstu počtu střelných zbraní v české populaci pozorujeme v souvislosti s mediální hysterií o údajné vlně uprchlíků, která do Česka nikdy nedorazila, nebo s obavami před vypuknutím války v ČR po začátku Putinovy invaze na Ukrajinu. Emotivně tedy reagují ti, co se ozbrojují. Kecy vykreslující logický krok omezení možnosti civilistů držet zbraně jako "emocionální reakci" na střelbu na FF UK používají především zbraňoví fanatici a zbrojařská lobby (odkazy nedávám, neb je mi z těch zastánců vraždění na blití).
 |
| Zbraňová kultura je v Česku silně propagována politiky. |
Česko má přece jedny z nejlepších zákonů, na jejichž základě si lidé mohou pořídit zbrojní oprávnění a zbraň. Tohle je jedinečná událost, které nejde zabránit, tak proč hned měnit systém?
Tvrzení o dobré legislativní úpravě držení zbraní civilisty slýchám také často. Není ale jeho vyvrácením už skutečnost, že střelec z FF UK měl 8 (!) legálně držených (!!) a pořízených (!!!) zbraní, mezi nimiž byla i poloautomatická útočná puška (!!!!)? Nebo skutečnost, že i pomatený penzista v Uherském Brodě měl legálně dvě zbraně? Abyste v Česku získali oprávnění držet zbraně, potřebujete v podstatě jen potvrzení od doktora o zdravotní prohlídce a složení zkoušky na policii. Žadatel také musí splňovat obecné podmínky, které jsou z části triviální, z části neověřitelné (např. nadměrné požívání alkoholu). Podmínky se trochu liší podle typu zbrojního pasu. Nemáme ale nic, co by pomohlo odhalit případné nekalé úmysly budoucího držitele zbraní. Chybí zejména důsledné prověření žadatelů, kterému se v angličtině říká background check. Jediným takovým prvkem u nás je potvrzení o čistém trestním rejstříku, což není nic moc. V případě držení zbraní by bylo na místě provádět skutečně důkladné kontroly včetně doporučení zaměstnavatele, bývalých učitelů, případně i sousedů, a také zhodnocení internetových příspěvků žadatele. To je už dost příležitostí k zachycení problémových držitelů.
Naše pravidla pro oprávnění držet zbraně jsou striktní snad jen v porovnání se zeměmi, které je mají ještě více laxní. Jednooký mezi bezokými králem. Neměli bychom se ale s nikým srovnávat a nastavit pravidla tak, jak je to potřeba. A fakta mluví jasně - čím striktnější pravidla pro držení zbraní civilisty, tím méně úmrtí na zranění jimi způsobená. U nás případů úmrtí v důsledku střelby přibývá, což ukazuje na slabou regulaci držení zbraní. Zahraniční média dokonce označila českou legislativu v otázce držení zbraní civilisty za jednu z nejliberálnějších v EU. Podobně se vyjádřil i americký zbrojařský magazín Guns&Ammo, podle kterého jsou české zákony druhé nejpříznivější pro držitele zbraní na světě, hned po USA (v textu ovšem uvádí několik dezinformací, zejména ohledně background checks).
Střelná zbraň člověku přináší bezpečí. Může se jí přece bránit v případě napadení.
Nepřináší. Přináší falešný pocit bezpečí. Už jsem uvedl fakt, že čím více zbraní, tím více střelených. Hodí se ale také dodat, jakého původu střelná zranění včetně smrtelných jsou. Zdaleka ne všechny vzniknou při přestřelce s agresorem. Z části jde o nehody. Každá zbraň může někdy selhat, i když se o ni dobře staráte. Spíše ale selže člověk. Sebelepší výcvik nezajistí, že neuděláte chybu. Každý člověk je omylný, ale pokud nemáte zbraň, nemusí mít pochybení fatální důsledky. "Ale já přece nejsem blbej, abych se střelil! Kdo s tím umí správně zacházet, ten si ublížit nemůže." Tohle mi v minulosti řekl jeden známý, který asi rok předtím po čtyřech pivech poblil celou kuchyni včetně stropu. Mohl bych se tu dlouze rozepisovat o přeceňování vlastních schopností včetně opatrnosti, ale tenhle drobný příklad myslím postačí.
Pak je tu také možnost, že vás někdo bude ohrožovat vaší zbraní. Nebo se prostě zbraň dostane do nepovolaných rukou, např. potomkům, ale o tom budu psát dále. A pak je také na místě připustit si, že nebezpečí mohu představovat i já sám. I toho emočně nejstabilnějšího člověka může někdy potkat nervový zkrat, kvůli kterému provede něco zlého. Obětí takového "rupnutí v bedně" nemusí být jen druzí lidé, s čímž souvisí i následující skutečnost. Nejčastější příčinou úmrtí způsobeného střelnou zbraní jsou sebevraždy. S větším množstvím střelných zbraní mezi lidmi také roste počet sebevražd střelnou zbraní a je jasné, že mnoho lidí by od úmyslu ukončit svůj život upustilo, kdyby k tomu neměli tak snadno dostupný nástroj. U českých mužů je dokonce zastřelení druhý nejčastější způsob sebevraždy.
A je vám vůbec zbraň k něčemu v případě, že se přimotáte k masové střelbě? No leda byste po ní nesáhli. V takovéto situaci vás zbraň s největší pravděpodobností neuchrání, jak ukazuje výzkum publikovaný v prestižním American Journal of Public Health (aktuálně má impact factor skvělých 12.7). Naopak. Jakmile sáhnete po zbrani, je to jako byste si na čelo namalovali terč. Střelec je v lepší situaci, než vy. Připravil se. A má-li se rozhodnout, po kom v davu začít pálit, vybere toho, kdo ho může ohrozit. Zato zasahující policista nebude vědět, kdo je útočník a kdo samozvaný obránce. Vzniklý zmatek si pravděpodobně vyžádá další nevinné oběti a snadno dojde i k ohrožení policisty.
Shrňme si to. Máte-li střelnou zbraň, vystavujete se velkému riziku, že ublížíte sobě či druhé osobě vy, že se zbraň dostane do rukou nepovolané osoby, která jí něco omylem či záměrně provede, a v případě ozbrojeného napadení vás s největší pravděpodobností stejně neuchrání, naopak ještě více ohrozí. Tak na co ji mít?
Brát lidem právo na držení zbraní jim znemožňuje sebeobranu a je to nedemokratické omezování svobody!
Absolutně s tímto tvrzením nesouhlasím. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Držením zbraně ohrožujete naprosto elementární svobodu druhého - svobodu žít. Připusťme ale na moment, že to tak není, a navíc že držení zbraně skutečně člověka může ochránit. K čemu by tedy někdo měl vlastnit útočnou pušku, třeba jako je typ AR-15? Taková zbraň není na obranu. Ta je vyrobena za jediným účelem - k vraždění lidí (původně ve Vietnamu). Hodí se vojákům. Je ale nabíledni, že civilistovi nesmí nikdy přijít do rukou. Např. Kanada civilní držení tohoto typu zbraní po masakru v Novém Skotsku zakázala. Udělejme to také! Na domnělou sebeobranu není potřeba mít vůbec žádnou dlouhou zbraň. Hypotéza o sebeobraně také nevysvětluje, proč by někdo měl mít víc zbraní. Obránce bude rád, pokud vůbec stihne použít jednu.
Učitelé by měli mít zbraně, aby v případě střelby studenty ochránili.
Zaprvé, učitel je člověk jako každý jiný, takže také může selhat a stát se střelcem. Zadruhé, když chci zbraň, budu takto vědět, koho o ní oloupit. Zatřetí, tímhle opatřením pouze zajistíme, že střelec bude nejprve pálit po učitelích. Opět bych se mohl dlouze rozepisovat o nesmyslnosti tohoto mýtu, ale proč bych to dělal, když už to někdo řekl lépe ve stručném videu.
Kdyby mělo víc lidí zbraň, někdo by útočníka pohotově zneškodnil.
Ale tady už má zbraň dost lidí! Mezi civilním obyvatelstvem je přibližně milion legálně držených zbraní, nejspíše ještě také nějaké nelegální. V průměru má jeden držitel zbraně tři. Nepomohlo to - ba naopak. Úměra čím dostupnější jsou zbraně, tím více je mrtvých, je platná všude na světě. Nejvíce je to samozřejmě patrné v USA, kde v mnoha členských státech můžete získat zbraň děsivě snadno. A že vás zbraň v ozbrojeném incidentu spíše neochrání, už jsem dokládal výše (cituji z uvedeného textu: "Conclusions. On average, guns did not protect those who possessed them from being shot in an assault.").
Vždyť mají ti lidé zbraně pouze na sebeobranu!
Když jsem chodil na přednášky úvodu do studia práva, nejvíce otázek padalo v tématu zabití v sebeobraně. Z popisu ústavního právníka Jana Wintra to na mě působilo tak, že prostor pro klasifikaci zabití jako důsledku sebeobrany při ohrožení vlastního života je velmi široký a bez problému se do ní vejde i nedorozumění. To samozřejmě držitelé zbraní vědí a dost možná na to i sázejí. Z pohledu sebeobrany je prostě správné VŽDY vnímat držitele zbraně jako potenciálního útočníka a NIKDY jako potenciálního ochránce. Ze vzorného otce a manžela se po pár skleničkách může stát hrubián, kterému fakt nechcete přijít do cesty, pokud má zbraň. Hodná babička si vaše nezamýšlené zavrávorání může vyložit jako pokus jí ublížit a opravdu byste nebyli rádi, kdyby v takové situaci vytáhla z kabelky barettu. A co teprve ty častější scénáře - že se na veřejnosti potkáte s někým agresivním? Ten jen čeká na příležitost, až na někoho bude moct vystřelit. Pokud chybí svědci, dost možná se z toho u soudu vyseká. Nesmíme takovým lidem dále umožňovat držení zbraní. Prostě ne.
K tomu připomeňme, že střelba z 21. prosince 2023 se odehrála na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Střelcem byl tentokrát její student. Berme ale v potaz, že mohl inspirovat některého z těch agresivních strejců či nacionalistů, podle kterých je tato instituce líhní levičáků a sluníčkářů. Vážně chceme těmto existencím marinovaným ve vlastní nenávisti dále umožňovat držení zbraní? Pokud ano, tak podobné situace sami přivoláváme.
Také si připomeňme, že i v Česku už máme zkušenost s problémovými držiteli zbraní, kteří dokonce zakládali samozvané "domobrany" - reálně nebezpečné milice ozbrojené za politickými účely, před kterými varovala i BIS. Těm opravdu o "sebeobranu" nešlo. Skutečnou sebeobranou lidí, kteří chtějí zachovat demokracii, je tyto existence za každou cenu odzbrojit.
Má cenu držení zbraní omezovat? Kdo chce střílet, zbraň si přece vždycky najde.
Na toto časté tvrzení jsem částečně reagoval už vyvrácením prvního mýtu. Jen pro zopakování - v Česku k útokům dochází relativně často, doposud ale většinou šlo o útoky bez střelné zbraně, tedy s nižšími dopady. Útočník volí tu cestu, která je dostupná. Pokud budou zbraně nedostupné, např. zákonným zákazem, zaútočí buď něčím výrazně méně nebezpečným (nožem, autem, slabou plynovou pistolí apod.) a cynicky leč pragmaticky správně řečeno, způsobí mnohem méně obětí na životech. Nebo bude dlouho čekat, než se k nějaké zbrani nelegálně dostane, díky čemuž třeba nakonec "vychladne" a čin si rozmyslí. Nebo přinejmenším budou mít naše systémy psychologické péče více času na to potenciálního útočníka "zachytit". Možná se třeba i přes zákazy dostane k nějaké té pistolce, ale pořídit si arzenál, jaký měl střelec na FF UK, se mu opravdu nepodaří. Běžnou pistolí nestihnete způsobit ani zdaleka takové krveprolití. Se zmíněnou otázkou psychologické péče souvisí i další mýtus.
Útočník má duševní nemoc, vše by vyřešily psychotesty před udělením zbrojního pasu.
Problém tohoto tvrzení spočívá v první řadě ve stigmatizaci lidí s duševní poruchou. Lidí s psychiatrickou diagnózou jsou v Česku statisíce. Kolik je bez diagnózy si nedovolím odhadnout. Je potřeba si uvědomit, že psychická nemoc je dána konsenzuální mírou odchylky od normálu. A normál je také dán konsenzuálně, tedy podle toho, jak se kdysi bílé pláště dohodly. Lidé svět kolem sebe i sebe samé vnímají různým způsobem. Některé tyto způsoby hodnotí moderní medicína jako problémové a navrhuje jejich léčbu, tj. přiblížení "normálu". Věcně ale s lidmi s psychickou poruchou není nic špatně. Není v žádném případě důvod vytvářet obavu před nimi, natož hysterii.
Další věcí je, že sebelepší psychotesty nezjistí, jak se bude člověk chovat v budoucnosti. Možná mají schopnost odhalit potenciálně patologické rysy, ale nezjistíme tím takovýto potenciál u všech. Rorschach není jistota. Nemluvě o tom, že na fungování systému psychologické péče je v Česku co zlepšovat. Jediným zjistitelným a řešitelným předpokladem pro střelbu tedy zůstává držení střelné zbraně.
 |
| Toto je Rorschachův test. Jestli vidíš zvíře, člověka, věc, abstraktní pojem nebo cokoli jiného, jsi potenciálně nebezpečný/á a nepořizuj si zbraň. |
Jen na okraj dodávám, že psychotesty pro držení zbrojního pasu bych doporučil k využití, ale musely by se opakovat alespoň jednou ročně, držitel by je hradil ze svého - nikoli z pojištění a mohly by se stejně týkat jen myslivců, tedy jediných civilistů, kteří k výkonu své práce zbraň potřebují. O sportovních střelcích píšu dále.
Když lidem zbraně nedovolíme, budou si je pořizovat o to víc.
Zbraně nejsou chlast, nefunguje to s nimi jako s alkoholem při prohibici. Prohibice alkoholu ve 20. letech minulého století v USA reálně pouze zvýšila ceny alkoholu, pořád se ale jednalo o relativně dostupné zboží. Jestli dnes v ČR něco omezuje civilní držení zbraní, je to právě jejich vysoká cena. Její další nárůst by pořízení zbraní znemožnil dalším tisícům lidí. Nemluvě o tom, že oproti alkoholu nejde o vysoce likvidní zboží. Zbraní je sice mezi lidmi až až, s tekutinou prodávanou po pár deci se to ale vůbec nedá srovnávat. Výrobu, distribuci a prodej zbraní je také daleko snazší sledovat, čímž se výrazně zužuje prostor pro jejich nelegální pořízení, natož dlouhodobé držení.
Vlastně v této otázce ale bohatě stačí jediný argument. Čím restriktivnější jsou ve státě politiky na držení zbraní civilisty, tím méně střelců tam je (a taky tady nebo třeba tady). Fakta.
Když bude civilní držení zbraní nelegální, lidé si je budou schovávat. Nic se nezmění!
Schovávat si je jistě budou, ale zdaleka ne všichni. Zákaz civilního držení střelných zbraní jistě nezabrání všem ozbrojeným excesům. Má ale potenciál zásadně snížit jejich množství. Dalším benefitem je snížení stresu mezi lidmi. Mnoho se nás oprávněně obává, kdo na nás kdy vyskočí se zbraní v ruce. Bude-li jejich držení raritou, bát se pak můžeme spíš úderu bleskem než zastřelení.
Předně ale máme přece nějaké informace o držitelích zbraní. Zbraně jsou registrované. Policie by tak v případě zákazu věděla, za kým pro zbraně jít. Pokud by zákaz doprovodilo zpřísnění sankcí za nelegální držení zbraně, pak už by si i horké hlavy rozmyslely, jestli chtějí takto riskovat, že se na to přijde. I kdyby zákaz snížil počet zbraní v civilní populaci jen na polovinu, bude to úžasný úspěch, který zachrání spoustu životů, nemluvě o zraněných. Protože jak už víme, přísnější regulace rovná se méně mrtvých.
Stačilo by lépe hlídat vstupy do školních budov zaváděním bezpečnostních bran a kontrolou nebo rovnou zákazem přinášení zavazadel.
V kampusu Fakulty sociálních věd UK vloni turnikety zavedli a asi po měsíci je vyřadili z provozu. Studenti museli hledat studijní průkazy, u vstupu se dělaly fronty a stejně nakonec vrátní studenty pouštěli dovnitř "bzučákem". Bezpečnost to nezvýšilo nijak, naopak tím vzniklo srocení lidí u vstupu, které je ideální příležitostí pro potenciálního střelce. Bezpečnostní brány udělají to samé - spíše ohrozí, než ochrání. Pod záminkou ochrany tím vznikají vyloženě ponižující situace. Navíc není těžké vymyslet alternativní cestu, jak zbraně do budovy dostat. A zakazovat studentům nosit do školy zavazadla je dalším znevýhodněním těch, kteří do školy dojíždí a musí po přednáškách spěchat na vlak. Kontrola obsahu zavazadel je zase omezováním soukromí, které - stejně jako bezpečnostní brány - způsobuje fronty u vstupů. Místo řešení problému jedinou funkční cestou, tj. zákazu civilního držení střelných zbraní, vytváříme další a další buzeraci. Navíc, vysoké školy mají být svobodným prostředím kultivující demokratickou diskuzi. To dost dobře nejde, když z ní některé jedince vylučujete hned na prahu.
A teď provokativní otázka. Když je držení zbraní legální a lidé je potřebují k sebeobraně, jak jim můžeme zakazovat nošení zbraní do škol? Když v nich vypukne střelba, jak se budou bránit? Je patrné, že údajná řešení problému z úst obhájců držení střelných zbraní si odporují.
Střelec neměl automatickou zbraň! Vůbec neměl tak silné zbraně, jak se říká.
I kdyby, no a? Jestliže zavraždil celkem 17 lidí, tak měl zbraně silné dost. Opravdu nemá žádný význam slovíčkařit ohledně toho, jestli můžeme použitou zbraň klasifikovat třeba jako útočnou pušku nebo ne. Počet obětí je děsivě vysoký a diskuze o tom, jaká zbraň je zabila, jim životy nevrátí. Že mohl mít hypoteticky ještě nebezpečnější zbraně je jenom další argument pro zákaz civilního držení jakýchkoliv zbraní. Dokáže-li takový masakr rozpoutat s tím, co je tu legálně dostupné, nemělo by to být legálně dostupné.
| ||
Netvrdím, že střelba z 21. prosince 2023 byla teroristickým činem. Jen mi přijde zvláštní, s jakou jistotou média i velké množství lidí na sociálních sítích mluvilo okamžitě o masové střelbě. Jde ale asi o problematiku, která v Česku není příliš známá. Ve Spojených státech se po 11. září 2001 (a možná i před ním) běžně označují za teroristické činy útoky džihádistů, nebo prostě snědých lidí, zatímco pokud je střelec bílý Američan, mluví se o masové střelbě. Nemělo by se v obou případech mluvit o terorismu? Výsledek je přece stejný!
Terorismus samozřejmě nemá jednotnou definici - je jich spousta. Ani zdaleka všechny neuvádí jako definiční znak politický motiv. Pokud bychom ho jako kritérium pro charakterizování střelby jako projevu terorismu přijali, nic to nemění na tom, že prosincová střelba teroristickým činem být mohla. Policie zatím pouze uvedla, že střelec zanechal dva dopisy na rozloučenou. Jaké byly jeho motivy k vraždění, nevíme. Politický motiv tedy vyloučit nemůžeme. Jednoznačné označení aktu za masovou střelbu to ale tak trochu dělá.
Nejsem si ve správné terminologii jistý. O to víc, že definic je mnoho. Je klidně možné, že termín "terorismus" je možné brát jako podmnožinu výrazu "masová střelba". Jsem si nicméně jistý tím, že by se používaná terminologie neměla odvíjet od barvy pleti útočníka, případně od jeho náboženství. Z případného označování střelby na FF UK za akt terorismu bych tedy nedělal zas takovou vědu.
Zbraně nezabíjí lidi, lidé zabíjí lidi!
Tohle není slogan, který vyplodil nějaký naštvaný redneck, bránící svou farmu s puškou v ruce. Je to produkt marketingu zbrojařské lobby. A samozřejmě je to úplná blbost. Jak už jsem uvedl, útočník beze zbraně s největší pravděpodobností nerozpoutá takové peklo jako střelec. Pojďme ale na tento stupidní, nicméně účinný, slogan odpovědět něčím podobně chytlavým, jen pro tentokrát pravdivým. Navrhuji "Není zbraň, není střelec". Mám ho z vlastní hlavy, ale dost možná už ho přede mnou někdo použil. Každopádně jde o čtyři slova, která věcně postačí jako reakce na většinu výše uvedených mýtů.
Moje shrnutí není literárně nejlepší, proto doporučuji povedenější komentář, proč si zbraň nepořizovat. Nepsal jsem to ale jenom pro samolibé tlachání, ani pouze jako návod k diskuzím. Mimo jiné jsem chtěl ukázat na to, že místo skutečné a řešitelné příčiny těchto děsivých událostí, kterou je civilní držení zbraní, hledají média i všemožní komentátoři zástupné viníky. Zahraniční média jsou v tomto zodpovědnější. Např. komentátor Guardianu se rozepsal o souvislosti snadné dostupnosti střelných zbraní v Česku s přibývajícími střeleckými incidenty. Předně jsem ovšem tento text napsal jako apel na to, že je urgentně potřeba začít jednat. Takto hrozné činy totiž mají tendenci inspirovat další nebezpečné existence - jsou nakažlivé. Proto jim urychleně seberme zbraně, než je obrátí proti nám! Samozřejmě legální cestou.
V konformistickém Česku není politický aktivismus příliš běžný. Nanejvýš se vzchopíme k nějaké té petici, případně k demonstraci. Nic proti peticím. Přinejmenším jedna volající po zpřísnění práva civilního obyvatelstva držet střelné zbraně už je venku, a určitě ji podepiš! Skvělá je taky výzva akademiků. Sama o sobě je ale petice či výzva k ničemu. Zbraňová lobby je u nás velmi aktivní, což jí přináší četné výsledky. V poslední době je to patrně přijetí ústavního zákona, který pod záminkou sebeobrany garantuje civilistům právo držet zbraně (takhle hlasovala Sněmovna a takhle Senát). Předně jde ale o dlouhodobé udržování slabé legislativy v otázkách zbraní, což vede ke snadnému přístupu k nim. Lobbisti smrti sami přiznávají, že se k politikům dostávají hraním si na experty, kteří jim s chutí poradí.
Je tady proto potřeba lobby druhé strany, tedy nás, kteří nechceme s rukama v klíně čekat, až to příští střelec namíří na nás nebo na naše blízké. Zároveň je jasné, že pouze dílčí zpřísnění zbraňové legislativy už nyní nepomůže - virus ozbrojeného násilí je mezi lidmi a zastavíme ho jen striktní izolací. Je tedy třeba volat po úplném odzbrojení civilního obyvatelstva. Platíme si přece z daní armádu a policii, aby v případě potřeby zasáhli. Má-li civilista zbraň, vyjadřuje tím nedůvěru v naše ozbrojené složky a tím i náš stát. Ne že bych byl velkým zastáncem vlasteneckých projevů, ale přesto je mi jasné, že nedůvěra ve státní instituce není patriotická. Jedinou pro mě přijatelnou výjimkou jsou myslivci, kteří zbraň potřebují k výkonu své profese. Chápu, že i s tím někteří nesouhlasí. Sám to vnímám tak, že když naši předkové vyhubili predátory, musíme je v přírodě nahradit a doplnit tak chybějící dílek potravního řetězce. Nicméně i myslivcům by se pravidla pro získání zbraně měla výrazně zpřísnit. Ideálně by je také neměli přechovávat u sebe doma.
Další výjimky by měly platit snad jen pro sportovní střelce, např. biatlonisty a biatlonistky. Zčásti jejich držení zbraní není problém, protože jde jen o vzduchovky. U střelby puškou už je to jiná. V takovém případě by si mohli zbraň vyzvednout třeba na střelnici a po ukončení tréninku ji tam zabezpečenou nechat.
Nedávno prošla Sněmovnou změna zbrojního zákona, která ale možnost držet střelné zbraně zpřísňuje opravdu jen kosmeticky. Prodejci zbraní by v případě jejího schválení měli povinnost hlásit podezřelé obchody, což je stejně tak formulačně nepřesné jako nevymahatelné. Ve výsledku to tedy větší bezpečí obyvatel ČR nepřinese. Přitom drtivá většina Čechů a Češek starších 18 let zásadní zpřísnění možnosti držet střelné zbraně požaduje. Nejde tedy o politicky kontroverzní záležitost, jak se politikům snaží namluvit zbraňová lobby.
 |
| Drtivá většina lidí si přeje omezení možnosti držet střelné zbraně. |
Když máme problém identifikovaný, můžeme přemýšlet, jak ho vyřešit. Apely na změnu nejsou příliš účinné, pokud nejsou konkrétní. Shrnul jsem tedy požadavek do čtyř jasných bodů:
- Odebrat z Listiny základních práv a svobod v zákonu 295/2021 Sb. větu o právu na obranu se zbraní a nahradit ji větou, jejíž význam je zákazem držení zbraní civilním obyvatelstvem až na výjimky stanovené zákonem.
- Upravit zákony vztahující se k možnosti pořizovat, držet a užívat zbraně tak, aby tyto možnosti zakazovaly až na profesní výjimky (vojáci, policisté, myslivci, sportovní střelci).
- Zákonně zpřísnit podmínky pro pořizování, držení i užívání zbraní těmi, na které se vztahuje profesní výjimka. Zejména omezit možný počet držených zbraní, specifikovat bezpečný způsob nakládání s nimi mimo výkon profese, důsledně a opakovaně prověřovat pozadí držitelů a jejich duševní způsobilost k užívání zbraní a vymezit věk pro profesní užívání zbraní (např. 21 až 65 let).
- Policii ČR udělit pravomoci pro snadné odebírání zbraní těm, kteří je drží v rozporu s novou legislativou. Zároveň držitelům nově ilegálních zbraní umožnit jejich snadné a beztrestné odevzdání na policii.
Tyto apely budu v příštích dnech až měsících rozesílat mezi poslance a senátory, aby zde konečně vznikl tlak i z druhé strany. Budu samozřejmě rád, pokud se k mé výzvě přidáš. Přikládám proto text, který jim hodlám poslat a seznamy e-mailových adres na poslance a senátory, kam je možné dopis zasílat. Bez tlaku je šance na změnu nulová. Nic se nestane samo od sebe. A teď je nejvyšší čas tento problém jednou provždy vyřešit.
E-mailové adresy poslanců a senátorů
