Léto pokročilo a sluníčko už zase praží, tak jak jsme zvyklí z minulých let. Pro někoho příjemná pozvánka na koupaliště, pro jiného předznamenání dušnosti, rýmy a nevyspalosti. Do které s těchto kategorií patřím není možná až tak moc dáno mými tělesnými predispozicemi, jako spíš tím, kde se nacházím. Mnoho let jsem byl zvyklý trávit léto mimo město na táborech, na chatě a na dovolené. Domů jsem si jezdil nanejvýš vyprat. Od dob, kdy se to změnilo a já jako součást prekariátu (odkaz) musím velkou část léta trávit v Praze, pociťuji vlny veder zvlášť silně. O to víc, když zůstanu doma za počítačem. A tím uvádím druhé a pro tento příspěvek stěžejní pojetí toho, kde je v létě problémové se nacházet. Můj pokoj, kde spím a pracuji, je hned pod střechou tvořenou černými taškami. Od brzkého rána až tak do dvou odpoledne mi na tuto část střechy úporně praží slunce a vevnitř je to k nevydržení. Situace se nezlepší ani odpoledne, kdy už je slunce v zákrytu, protože venku je vedro a nejde vyvětrat. Čekám tedy až hluboko do noci, kdy se venku konečně ochladí, pak vyvětrám a můžu si na pár hodin schrupnout, než vyjde slunce a vše se opakuje. V minulých několika letech jsem se dokonce musel dát "na ústup" a přespat v nižších patrech domu, třeba v prádelně.
Asi tuším, jaké návrhy se nyní čtenáři honí hlavou: "Tak se přestěhuj!", "Prostě spi jinde!", "Zaveď tam klimatizaci!" nebo "Předělej střechu!" To vše se snáze řekne, než provede. Vše stojí mnoho peněz a nic z toho nemusí pomoci. V době klimatických změn, které mimo jiné přináší zásadní oteplení zejména v letních měsících, ubývá možností úniku před vedrem. A ty co zůstávají, jsou zpravidla nákladné. Problém prohlubuje zejména to, že povědomí o hrozící klimatické krizi, která dnes nastává, bylo v minulosti mizerné. Lidé při stavění nových domů mysleli spíše na funkčnost a estetiku než na odolnost vůči extrémům počasí. Náš rodinný dům pochází z konce devadesátých let. Černé tašky na něm přistály kvůli tomu, že to byla tehdy neotřelá možnost. A musím uznat, že vypadají fakt hezky. Jak ale každý víme už tak od šesté, sedmé třídy základní školy, černá pohlcuje infračervené záření, čímž se povrch ohřívá výrazně více než třeba u bílé, která ho naopak odráží. Stačí si ve třiceti stupňových vedrech převléci černé tričko za bílé a ten rozdíl je hned jasný. Kvůli malému povědomí o globálním oteplování v 90. letech jen málokoho napadlo, že to bude problém. Někdo mohl naopak považovat za výhodu, že se horní patra domu hned pod černou střechou zahřívají, protože tam aspoň není taková zima. A v létě přece často prší! Důsledky takového omylu pociťuji právě nyní, když píšu tento příspěvek. O to více je udivující, že domů s černými střechami stále přibývá.
 |
| Nová zástavba s černými střechami na jižní Moravě (ne, bohužel to nejsou solární panely) |
Sama barva samozřejmě není tím hlavním kamenem úrazu. Tím není ani kvalita střešní izolace. Každá s časem ztrácí účinnost, navíc dobře funguje jen je-li správně odvětraná (zdroj) a její častá výměna je jak ekonomicky tak environmentálně velice necitlivá. Tím hlavním, na čem přehřívání závisí, jsou typy krytin, které na střechách používáme. Keramické tašky, třeba i černé, na tom rozhodně nejsou tak špatně jako asfaltová lepenka nebo asfaltové šindele či plech. Z běžných materiálů vychází nejlépe betonové tašky (zdroj), ale v době klimatické nouze už "běžné" řešení zkrátka vůbec nestačí. Je třeba přemýšlet o alternativách, které u nás byly až donedávna spíše raritní.
Zaprvé jde o využití solárních panelů. Fotovoltaická hysterie, při které se házelo výrazy jako "solární podvod" nebo "solární baroni" snad už pominula, a tak můžeme s klidem jmenovat výhody dotovaného pořizování střešních solárních panelů. Největší vedra jsou samozřejmě přes den, tedy právě v čase, kdy fotovoltaika jede na plné obrátky. Vyrobenou elektřinu tak můžeme ihned spotřebovat na napájení klimatizačních jednotek. Samy panely na střeše navíc stíní, pročež ta se tolik nerozpaluje. To nemá chybu! No, popravdě pár by se jich našlo. Klimatizace není vhodným řešením jak pro naše zdraví, tak pro životní prostředí. Přecházet z vedra do vychlazené místnosti a naopak je pro lidský organismus pořádným šokem. Sám už jsem si takhle párkrát uhnal letní chřipku. Je taky potřeba vzít na vědomí, že klimatizace není žádným magickým teplo-žroutem. Podobně jako lednice pouze teplo odvádí jinam - zpravidla fasádou či střechou z domu ven. Ve městech tak přispíváme k ještě většímu přehřívání celého prostředí a k jevu, kterému se říká "městský tepelný ostrov". O tom už jsem se v minulosti zmínil (odkaz). No a jak je to s tím ochlazením střechy pomocí panelů? Může být a nemusí. Záleží asi na jejich poloze. Sám panel ale teplo také neničí. Elektřinu vytváří jen s pomocí části záření, to zbylé panel rozpálí třeba i na 60 °C. Vysoké teploty dokonce snižují účinnost panelů (zdroj). Pokud je tedy na střechu přilepený, asi ochlazení v domě sám o sobě příliš nepomůže. To spíše v případě, že je nakloněný. Pak ji může ochladit i o 38 % (zdroj).
Výhodou fotovoltaiky je, že se snadno prodá, a to jak v přeneseném významu, tak v pravém slova smyslu. Koho nezajímá environmentální přívětivost, toho snad zaujme ekonomický faktor. Solár nám totiž šetří peníze. Návratnost investice do panelů je asi 10 až 15 let, jejich životnost i přes 30 let, a to ještě nezapočítávám státní podporu (zdroj)! Ne všechnu vyrobenou elektřinu ale hned spotřebujeme. Co s tou zbylou? Můžeme ji samozřejmě prodat. Výkupní ceny nelze předem přesně stanovit, protože firmy je tutlají (zdroj). S ohledem na tržní ceny to např. u Bohemia Energy může být před zdaněním 300 Kč/MWh, ale také třeba o tisíc Kč více (zdroj). Přebytky energie je také možné používat na ohřev vody. Dnes velmi propagovanou cestou je uschovat nevyužitou energii ve vysokokapacitních bateriích, které nám navíc dodávají pocit energetické soběstačnosti (zdroj). Sama baterie za sebou ale nese ne příliš lichotivou ekologickou stopu. Vyrábí se z různých materiálů, jako jsou kobalt, grafit, mangan, lithium, případně i olovo (zdroj, zdroj). Ty se těží ne zrovna k přírodě ohleduplným způsobem, nemluvě o uhlíkové stopě převážení těchto surovin po světě a také o využívání dětské práce a obecně mizerných pracovních podmínkách horníků atd. Baterie se sice dají recyklovat, nicméně cena je příliš vysoká, a tak si snadno domyslíme, co se s nimi v praxi děje. Využití solární energie je tedy krokem vpřed, ale ne úplně ideálním.
Druhou možností, o které je dobré uvažovat, jsou tzv. "zelené střechy". Někdy slýchám "zatravněné", což ale není přesné, protože zrovna tráva se na střechu nehodí. Teda pokud nemyslíme... nechme to být. Tato varianta už se materialistům prodává hůře, třebaže i ona má ekonomický přínos. Její výhody ovšem spočívají především ve zkvalitnění životního prostředí. Nejdřív je třeba vysvětlit, o co jde. Využívání zarostlé zeminy jako střešní krytiny má dlouhou tradici zejména v severských zemích. U nás ji dlouhodobě využíváme zejména u vinných sklípků. Rostliny ke svému životu potřebují světlo a sluneční záření využívají též pro odpařování vody, pročež se povrch pod nimi nepřehřívá (více opět zde). V půdě se zase drží vlhkost, která se jen pomalu odpařuje, a tak také chladí. Využití zarostlé zeminy a rostlin na střechách proto pomáhá ochlazovat vnitřek budovy, tak jak to známe z právě zmíněných vinných sklípků. Zelená střecha je tedy přirozenou klimatizací, která obyvatele domu chrání zejména před teplotními extrémy. Ekonomickou výhodou takového řešení je samozřejmě úspora elektřiny a dalších nákladů na chlazení umělé. Pořizovací cena může být celkem vysoká, ale i zde pomohou státní dotace (zdroj). Pro životní prostředí je ale přínos daleko větší. Ve městech máme problém s nedostatkem vody, která při dešti rychle odtéká kanalizacemi pryč a pořádně nemá kde se zadržet či prosáknout do spodních vod. Zelené střechy jsou tvořeny obvykle cca 10 cm půdního profilu, který vodu zadrží, a tak se nepřetěžují kanalizace a odpařováním se udržuje příjemně vlhký vzduch. Zelené střechy také rozšiřují životní prostor pro hmyz, tedy i pro opylovače, kteří to v současnosti nemají lehké, nicméně nutně je potřebujeme. No a v neposlední řadě také takové střechy krásně vypadají! A to jsem ještě mnoho výhod vynechal (odkaz).
 |
| Jednou z cest je dům rovnou částečně zakopat (zdroj) |
 |
| Ani šikmá střecha není překážkou (zdroj) |
 |
| Zelené střechy můžou být úplně všude (zdroj) |
Potkal jsem už také někoho, kdo si na zelenou střehu stěžoval. Prý mu z ní zatékalo do domu. Tohle riziko tu určitě je, právě tak jako u každé střechy. Zelená střecha je tvořena několika vrstvami a pokud není zhotovena dobře, některá z nich může selhat. Jak teda zelená střecha vypadá? Nejprve je potřeba říct, že je dělíme do dvou kategorií - na extenzivní a intenzivní. Extenzivní zelené střechy jsou tvořeny vrstvou kořeno-vzdorné fólie, drenážní fólie - obvykle nopovací - za účelem odvádění přebytečné vody, filtrační textilie chránící před odplavením hlíny a dalšího drobného materiálu, asi tak 10 až 20 cm mocnou vrstvou substrátu a nakonec rostlinkami samými. Extenzivní zelenou střechu není potřeba zalévat, stačí jen jednou až dvakrát za rok odstranit náletové rostliny. Sázíme na ní obvykle rozchodníky, které dlouho vydrží bez vody, mechy a různé trvalky a skalničky (zdroj, zdroj). Intenzivní zelené střechy jsou rozvrstveny obdobně, ovšem mocnost substrátu začíná na dvaceti centimetrech a může přesáhnout i jeden metr. Díky tomu zde můžeme mít pestřejší skladbu rostlin a třeba i stromky, ovšem musíme ji zalévat, sekat a je také potřeba počítat s vyšší nosností střechy (odkaz). Intenzivní zelená střecha je tedy řešením dostupným spíše u velkých budov, jako jsou kanceláře a obchodní centra. Zato zde může vytvářet příjemnou klidovou zónu na posezení. No a pokud zelená střecha nestačí, můžeme přidat vertikální zahradu (odkaz, odkaz).
 |
| Vrstvy zelené střechy (zdroj) |
V textu jmenuji jak environmentální, tak ekonomické důvody pro zmiňovaná opatření. Ty druhé jmenované by ale neměly být zásadní. Zejména stavíme-li nový dům, měli bychom si uvědomit, jaký zásah do životního prostředí tím způsobíme. Na jeho místě se vsakovala voda, to stavba znemožní. Bylo tu mnoho druhů rostlin, ty půjdou pryč a nahradí je jen pár okrasných. Následně bychom měli přemýšlet, jak takový negativní vliv našeho bydlení snížit či rovnou eliminovat. Úplně se nám to asi nepodaří, ale zapojení prvků jako jsou zelené střechy, vertikální zahrady, permakulturní zahrady, nádrže na dešťovou vodu nebo kořenové čistírny odpadních vod tomu mohou výrazně pomoci. Jejich využití by mělo být naprostou samozřejmostí. Mělo by se to stát stejně přirozeným, jako mít dveře a okna nebo jezdit autem napravo. Klimatická změna je totiž tady a zdá se, že je již nezvratná. Připravit se na ní je součástí nové výbavy k přežití. A i když třeba nevěříte, že globální oteplování je způsobeno z velké části člověkem, nemůžete popřít, že přinejmenším lokální vedra jsme si způsobili sami chybami z minulosti (odkaz). Málo přírody a hodně betonu či asfaltu zkrátka není dobrým receptem na prostředí pro život.
