Nedávno jsem si kupoval nový mobil. Říkal jsem si, že už nebudu nijak experimentovat, jako když jsem si pořídil Windows Phone nebo posledně Allview se zabudovanou promítačkou. Obojí mělo své kouzlo, ale obojí také provázely zbytečné uživatelské nesnáze. Měl jsem pocit, že cenově i uživatelsky bude nejlepší pořídit si nějaký Samsung. Samozřejmě jsem se ale nejdřív podíval na srovnání cen a kvality. A nestačil jsem se divit. Navzdory mým očekáváním se jako nejpřijatelnější model v kategorii cena/kvalita nejevil žádný model Samsungu natož iPhone. Jako nejlepší volba se při mém rozpočtu jevila značka Honor, o které jsem předtím nikdy neslyšel (zdroj). Rychlou rešerší jsem dohledal, že jde o odnož Huawei, tedy o čínský produkt. V žebříčku levnějších mobilů s nejlepšími parametry jsem ale narazil na několik dalších slovíček, které mi nic neříkaly, třeba Xiaomi, Redmi a Realme. A všechno to ve srovnání s tím, co znám, vycházelo úplně úžasně! Jak je možné, že je tu najednou tolik levných a skvěle vybavených možností a všechny jsou z Číny? Nejsem zrovna mobilový geek, ale když už nakupuju, něco málo si zjistím. Tak jsem vyhledával.
Že zrovna čínské značky oplývají tak skvělými kvalitami mě upřímně překvapilo. Proto mě při vyhledávání v první řadě zajímalo, jaká je země původu jednotlivých značek mobilů. Z toho, co jsem zjistil, mě nepřekvapilo jen samo množství čínských produktů, ale také to, že Číňanům patří třeba i Motorola (zdroj), tedy dříve tradiční americká značka, a že produkují též pod mobilními značkami Alcatel (zdroj) či Blackberry (zdroj). Tady předkládám stručný přehled toho, co se mi podařilo jako mobilních značek neznalému uživateli dohledat:
| Značka | Země původu | Názvy typů | Pozn. |
| Samsung | Jižní Korea | - | - |
| Apple | USA | iPhone | - |
| USA | Pixel | - | |
| Sony | Japonsko | Xperia | - |
| Acer | Taiwan | - | - |
| Asus | Taiwan | ZenFone, ROG | - |
| HTC | Taiwan | - | - |
| My|Phone | Filipíny | City, Hammer | - |
| Nokia | Finsko | - | Mobilová divize vlastněna také finským HMD Global |
| Motorola | Čína | - | Vlastněna Lenovem, ale zůstává samostatnou společností |
| Lenovo | Čína | - | - |
| TCL |
Čína | (Alcatel, Blackberry) | Má též licenci na výrobu mobilů značky Alcatel a Blackberry |
| ZTE | Čína | Axon, Blade |
- |
| Xiaomi | Čína | Redmi | - |
| Realme | Čína | - | Vlastněn skupinou BBK Electronics |
| Honor | Čína | - | Honor funguje samostatně, ale patří pod Huawei |
| Huawei | Čína | - | - |
Daleko lepší soupis je na wiki (odkaz), já si vystačím s tímto. Zajímavá je zejména poslední jmenovaná značka, protože se nedávno stala jedničkou ve světovém prodeji smartphonů (zdroj). Možná si tuto pozici dlouho neudrží, nicméně je patrné, že Huawei se prosazuje, a to zejména díky velmi nízkým cenám. Aniž bych o tom příliš přemýšlel, ozývaly se mi v hlavě dva protichůdné hlasy. První říkal: "POZOR! Tady něco nevoní." Druhý mu na to odpovídal: "Ale nebuď paranoidní, vždyť jde jen o obchodní strategie." No ale jak se mám tedy při nákupu zařídit? Známou skutečností je, že Čína navzdory svým slibům stále nedává trhům mnoho svobody a svou ekonomiku se pokouší centrálně řídit, jak je patrné třeba z toho, jakým způsobem a za jakým účelem loni intervenovala vůči své měně (zdroj). S tím souvisí též to, že čínští vládci významně zasahují do mezinárodních obchodů uzavíraných velkými čínskými firmami. Trh elektronických technologií včetně mobilů je pro ně výhodný z informačního hlediska. Snadno se jím mohou dostat do informační infrastruktury jiných zemí. Jak je tomu u nás? Už v roce 2014 naše zpravodajská služba BIS upozorňovala na rizika spojená s firmami Huawei a ZTE. Zdůrazňovali, že tyto firmy spolupracují s čínskými špiony (zdroj). Bohužel i přes tato varování se např. Huawei daří pronikat do citlivé státní datové infrastruktury (zdroj) a stále hrozí též jejich zapojení do budování vysokorychlostních sítí 5G (zdroj).
Jaký smysl by ale pro čínské soudruhy mělo ovládnout trh se smartphony? Jaký politický účel to může plnit? Ponechám stranou potenciální rozvoj čínské ekonomiky poté, co z trhu vytlačí doposud dominantní konkurenty. A už vůbec se nebudu rozepisovat o obrazu čínské prosperity jako nástroje legitimizace tamního nedemokratického režimu v očích světové populace. Široká síť k internetu připojených zařízení, kterým svěřují své citlivé informace jak jedinci, tak celé vládní i soukromé organizace, nabízí možnost snáze se k těmto údajům dostat a patřičně je využít. Tedy zneužít. Jasně, sám budu první, kdo se bude smát šiřitelům poplachu, kteří zapáleně popisují, kdo všechno a co všechno nás sleduje a jak tím ztrácíme soukromí. Proč by někoho měly zajímat mé uňuňané konverzace s přítelkyní nebo prasárny, co si píšeme s kamarády? Tady jde ale spíše o plošné údaje, které se díky sběru velkých dat dají vyvodit. Snadno se dá vysledovat, kde se lidé nejvíce sdružují, v které hodiny a s trochou práce též jaké je kde převažující politické přesvědčení. No fajn, teď zním jak pomatený konspirátor, jenomže takové případy jsou již prokazatelně dohledatelné, jako např tento: odkaz. Ještě horší je ale možnost proniknutí do kritické státní infrastruktury, která by mohla této cizí mocnosti odhalit data, jejichž utajení je předmětem státní bezpečnosti. Jedná se především o údaje energetických, telekomunikačních a zdravotnických systémů. Asi si nikdo nepřeje, aby čínští mocipáni věděli, která léčiva dodávaná výhradně z Číny jsou pro nás kritická. Snadno nás pak budou moci vydírat zdražením cen a cly. Podobných příkladů jistě každý vymyslí spoustu. No ale pak je tu ještě otázka průmyslové špionáže. Té chytré hračičky čínských - samozřejmě zcela "soukromě řízených" - technologických gigantů otevírají dveře zcela dokořán. Stačí jen "vzít za kliku". A že se tak děje (zdroj)!
Celou situaci dokreslují též občasné excesy plynoucí z excesivní mediální kampaně, která se týká zejména společnosti Huawei. Možná jste zaznamenali poněkud trapnou kampaň s Jaromírem Jágrem. Ten mobily Huawei propagoval, ale sám používal iPhone, načež vznikl spot, ve kterém paparazziové hlídají Jágrův mobil s výzvou: "Jardo, ukaž ho" (zdroj). Uh, já vím. Podobně úsměvné faux pas se týkalo reklamy na mobil Huawei s údajně skvělým foťákem, když se později ukázalo, že ve videu předložené fotky jsou ve skutečnosti pořízené skutečným foťákem, nikoli mobilem (zdroj). Jo, to dělá kdejaká firma, ale obvykle aspoň malými písmenky uvedou vše na pravou míru. Míra bezskrupulózního přístupu Huawei je zde ale neskutečná. Nerespektování pravidel je obecnějším problémem, se kterým se u čínských dovozců často setkáváme. Čas od času se objeví zpráva o krádeži patentů, o napodobování českých výrobků, jako třeba Bohemia Glass. Mobily v tomto ohledu nejsou výjimkou. Stačí se podívat na to, zda mají patřičné oprávnění k prodeji na evropském trhu. Případy chybějící homologace (zdroj) dokládají, že i zde se podvádí.
 |
| Autorem komiksu je Patrick Chappatte; byl publikován v The New York Times (zdroj) |
Při zjišťování informací o tom, zda se čínských mobilů nemusím obávat, mě zaujala hlavně protichůdnost různých informačních zdrojů. Když jsem do vyhledávače zadal otázku "Jsou čínské mobily bezpečné?" vyskočilo na mě na jedné straně množství článků, které jsou opatrné či přímo kritické, a to zejména s poukazováním na možnou špionáž ve prospěch čínské vlády (odkaz, odkaz, odkaz, odkaz, odkaz, odkaz, odkaz, odkaz, odkaz, odkaz, odkaz, odkaz, odkaz), a na druhé straně podobně rozsáhlé množství článků, které naopak označují smartphony čínských výrobců za bezpečné, sledování uživatelů relativizují a někdy i zesměšňují obavy z nich (odkaz, odkaz, odkaz, odkaz, odkaz, odkaz, odkaz, odkaz, odkaz). Je nutno dodat, že do druhé kategorie spadají také články zjevně zadané přímo čínskou stranou. Obecně jde říci, že Huawei, Xiaomi a spol. obhajují weby zaměřené na prodej mimo jiné právě těchto značek. Vypadá to, že na každé šíření obav ze strany NÚKIBu, BISu nebo jiné agentury přichází odezva v podobě umenšování těchto tvrzení. Vidina výdělku je zkrátka pro někoho dostatečnou motivací pro potírání zdravé opatrnosti spotřebitelů. Bylo by určitě pokrytecké stěžovat si jen na čínské producenty a opomenout pochybení jiných, jako třeba Nokie (zdroj). A jasně, i jiné značky dodávají z Číny. I od toho ale už ustupují, jako např. Samsung (zdroj). Pokud ale přijmu tvrzení, že mobily z čínské produkce mají vážné bezpečnostní nedostatky, nemohu si být jistý, zda je to záměrné, či zda jde prostě jen o technologickou nedokonalost (o tom podrobněji zde: odkaz). Nakonec je to zkrátka jen na mém úsudku, jak si zjištěné skutečnosti přeberu. Upřímně si myslím, že podezřele nízké ceny produktů střední a nižší třídy jsou dány dotováním firem Huawei, Xiaomi, Realme atd. z čínského rozpočtu - a to jistě skrytými způsoby. Celkem to odpovídá předestřené situaci. Levné produkty se snadno prosadí na světových trzích, včetně těch západních. Čím více budou rozšířené, tím více toho bude možné využít "v zájmu čínského lidu". No a tyto praktiky nekalé konkurence možná pomohou vytlačit cizí společnosti z světových trhů, takže na tom nakonec čínské společnosti ještě vydělají.
No a jak k tomu mám tedy přistupovat já jako spotřebitel? Otevírá se tu otázka nové oblasti politického spotřebitelství. Politické spotřebitelství popisuje situaci, kdy se jedinci snaží problémy veřejného života řešit vlastním spotřebitelským jednáním. Nacionální spotřebitelství spočívá v nakupování výrobků pocházejících z vlastní země, zelené (environmentálně odpovědné) spotřebitelství zase omezování či odmítání spotřeby a volbu produktů šetrných k životnímu prostředí, pak jsou tu také spotřebitelství směřující k ochraně zvířat, k zajištění spravedlivých pracovních podmínek v jiných částech světa apod. Politické spotřebitelství se již dávno stalo předmětem zájmu mnoha sociologů. No a jednu z jeho oblastí může představovat právě promítnutí vlastního mezinárodně politického názoru do běžného nakupovaní. Stane se pak, že zvolím při stejných parametrech dražší mobil, než abych "přistoupil na jejich hru". Můj nesouhlas s mezinárodní politikou totalitní Číny se přelije do osobního nákupu, který dělám zpravidla každé dva roky. Nepřipadám si jako idiot? O nic víc, než člověk nakupující v prodejně Bezobalu nebo na farmářských trzích.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
V tomto příspěvku používám hojně výrazy jako: čínský produkt, čínské firmy, čínská ekonomika, Čína, apod. Vzhledem k nedávné kontroverzi ohledně používání výrazu "čínská chřipka" nebo "čínský vir" k označení covidu-19 cítím potřebu upřesnit, jak to s těmi výrazy myslím. Nejdřív ale ke zmíněné veřejné roztržce.
Ne, není to čínský virus.
— Anna Gümplová (@anna_gumplova) March 21, 2020
Je to globální pandemie.
A jsme v tom všichni společně.
Co teď fakt nepotřebujeme, je nárůst xenofobie a nárůst útoků proti obyčejným Číňanům a Číňankám, kteří u nás v Evropě žijí.
Mohla by se @TOP09cz prosím distancovat od tohoto tweetu @kalousekm? https://t.co/0VZNolmsKj
Poprvé jsem výraz "čínský virus" zaslechl u prezidenta Spojených států Donalda Trumpa (zdroj). Ten dokonce později mluvil i o "kung flu" (zdroj). Takováto označení dále používali i jiní američtí vykonavatelé veřejných funkcí. Bylo by jistě směšné domnívat se, že zvýšená míra útoků na asijské Američany vyskytující se v posledních měsících, s tím nijak nesouvisí (zdroj). Pravě proto si výrazy jako "čínský virus", "kung flu" nebo "wu flu" vysloužily přízvisko rasistické. Patrně díky snadnému šíření veřejných sdělení na sítích se i tady v Česku čím dál více lidí zabývá děním ve Spojených státech. Takže jakmile se u nás poprvé objevilo označení "čínská chřipka", hned to někoho poňouklo ke stejnému označení - rasismus. To přejmenování covidu-19 na "čínskou chřipku" nebo i jinak, je podle mně hloupé až dětinské, ovšem podobné pocity mám i ohledně takovéhoto nařčení z rasismu, odehrává-li se v českém prostředí. Je totiž potřeba vnímat kontext. Donald Trump dopady pandemie naprosto podcenil, a tak se vinu za katastrofu, kterou covid-19 v USA způsobil, snaží přehodit tu na Evropskou unii, tu na Čínu. U nás byla ale situace spíše opačná. Místo připomínání skutečnosti, že čínská vládnoucí garnitura dlouho informace o novém typu koronaviru tutlala a všechny whistleblowery násilně umlčovala, jsme sledovali, jak naši čelní státní představitelé slavnostně přebírají přímo na letišti balíčky s propagandistickým nápisem "Epidemie skončí, česko-čínské přátelství přetrvá" (zdroj). Nehrozí tu tedy příliš vyšší míra útoků na jedince asijského původu. Výraz "čínský virus" má spíše připomenout, že není rozumné dělat spasitele z původce problému a naopak hájí nespravedlivě obviněné, tedy v našem případě Italy. Plně ale chápu, že to někdo vidí jinak (odkaz). Je ovšem skutečně vhodné rozhazovat r-bomby?
S ohledem na své vlastní využívání slov začínajících na čín- bych nicméně rád zdůraznil, že se vždy vyjadřuji k čínské vládnoucí garnituře, případně k čínskému státnímu zřízení nebo managementu velkých technologických firem, nikoli obecně k občanům Číny. Nemám rád když se lidé Číňanům vysmívají kvůli tomu, že někteří konzumují psy nebo i netopýry. Myslím, že nejde o příčinu problému, jako spíše o jeho důsledek. Nebýt obrovské míry chudoby zapříčiněné totalitární vládou ČLR, lidé by nemuseli jíst to, co se zrovna namane. Nebyli by také sužováni silnými vlnami chorob, jako je covid-19 a jako byly SARS a MERS. Je zkrátka potřeba rozlišovat mezi odporem ke kultuře a vymezením se vůči vládnoucí garnituře či politickému režimu.
